Nikdy bych si nepomyslela, že napíšu tato slova, ale je to tak: „Můj táta udává trendy.“. Od chvíle, kdy jsem začala jezdit na kole s bočními kolečky, pamatuji si, jak se s brašnami na zádech vydával do stuttgartské přírodní rezervace Eichenhain. V dnešní době, kdy se bikepacking stále více prosazuje jako trend, je můj otec hrdý, že se na taková dobrodružství vydává již desítky let.
Nešla jsem hned v tátových stopách, takže přiznávám, že jsem v bikepackingu relativně nová. Jako zkušená cyklistka můžu říct, že anglické slovo bikepacking mého otce rozčiluje – snažím se ho v jeho přítomnosti nezmiňovat.
Liší se nejen to, jak o něm mluvíme, ale i náš přístup. Můj otec je ten typ jezdce, který si na kolo bere vše, co by mohl potřebovat. Já mezitím třikrát zkontroluji, zda mám co nejrychleji schnoucí spodní prádlo pro rychlé praní a usušení, a prohledávám toaletní potřeby kvůli výrobkům ve velikosti vzorků, abych minimalizovala hmotnost. Pak je tu můj táta, který si přibalí druhý pár džínů na převlečení a vezme si tubu zubní pasty rodinné velikosti, ať se děje, co se děje.
Jedeme po Isarské cyklostezce – 300 km dlouhé 6-denní cestě od pramene řeky Isar až k místu, kde se vlévá do Dunaje – která začíná na místním nádraží v bavorském Mittenwaldu.
Kdyby někdy v životě existoval okamžik, který by si zasloužil zpomalené hrdinské záběry, byl by to tento: můj táta a jeho kamarádi vystupují z vlaku s plně naloženými elektrokoly a v pozadí se hrdě tyčí pohoří Karwendel. Představte si to s epickou kovbojskou melodií, sedm jezdců ve věku 70 a 80 let, připravených na dobrodružství.
Sandály a visací zámek
V mém cyklistickém světě se často diskutuje o karbonových součástkách, hmotnosti pedálů v gramech a (ne)výhodách materiálů Gore-Tex. Je úžasné jezdit s tátou a jeho kamarády, kteří mají na sobě pohodlné kalhoty, sandály a kostkované vlněné košile.
Kdykoliv zastavíme, kluci vytahují visací zámek a řetěz – ten, který se dá koupit v obchodě pro kutily a váží minimálně tolik jako rám kola. Je to připomínka toho, co děláme a proč. Jde nám jen o to vyrazit a jet. A Heinz, Gerhard, Sigi, Helmut, Hans, můj táta Rolf a ten druhý Rolf jsou vskutku ambiciózní jezdci ve své kategorii. Sama sebe se ptám, co mě to vlastně napadlo, se k nim přidat.
Když se poprvé vyšplháme k Hallerangerhaus, sleduji, jak mi jejich záda mizí v dáli, a uvědomuji si, že proti síle jejich motorů a desítkám let zkušeností mi nepomůže ani váhová výhoda mých toaletních potřeb ve vzorkové velikosti. Není divu, že jsou tak klidní ohledně hmotnosti svých brašen.
Cyklistická trasa vede podél klikatící se řeky v údolí, která se třpytí v dálce. I když jsou místa na trase idylická a jako z pohlednice, nabízejí jen málo příležitostí k odpočinku. Pletu si tátovo zastavení jako znamení, že počká, než ho dojedu. Ale ne, jen si chce rychle vyfotit výhled. Je odpovědný za sbírku fotografií skupiny. Musím přiznat, že výhled je mnohem působivější než můj zarudlý obličej.
Zbytek skupiny je teď daleko přede mnou. Je zřejmé, že tohle není jen taková běžná jízda. Nemyslete si, že se budou ohlížet na nejmenšího jezdce, který jede na opravdovém kole. Tady ne, dceruško. Dokonce i když jde o jejich ruční signalizaci, je zde prostor pro zlepšení, ale moje dobře míněné rady nepadají na úrodnou půdu.
Světlá budoucnost
Nemohu si pomoct, ale cítím obrovský respekt k těmto mužům. Jejich vrstevníci už dávno přestali hledat dobrodružství a pohyb. Ale tito jezdci by vždy dali přednost sedlu před gaučem. Pohled na ně mi pomáhá uvědomit si, jak skvělé je, že jsem si vybrala kolo za oblíbený dopravní prostředek. Co může být v budoucnosti lepší, až budu starší, než taková jízda na kole?
Během cesty jsem se dozvěděla, že padlé stromy a bavorské klobásy jsou jediné dva důvody, pro které je dovoleno zastavit. Můj táta a jeho kamarádi prostě chtějí jezdit. Je jim jedno, kolik mají let, jestli mají na nohou sandály, nebo kolik váží jejich visací zámky. Prostě milujou ten dobrý pocit.
Moje nohy možná nebudou teď souhlasit, ale i tak to řeknu: „Tati, když budeš mít příště chuť na jízdu, zavolej mi. Kdykoliv.“
Bio
Anke Eberhardt, be skutečném životě novinářka známá jako @anke_is_awesome je skutečně novinářka, která na sociálních sítích vystupuje se svým zlým alter egem. Její YouTube kanál je zaměřen na různé návody na jízdu na kole, i když sama přiznává, že v reálu vyměnila duši na kole jen jednou. Její přístup „Fake it until you make it“ se setkává s heslem „Look pro, go slow“, ale vždy s úsměvem. To zní jako zábavný a inspirativní obsah!
