Basajaun je obrovská, chlupatá bytost žijící v lese, která chrání stáda dobytka a hlídá nejodlehlejší lesy Baskicka. Z těchto důvodů byl Basajaun pojmenován i 760 km dlouhý gravel závod, jenž před závodníky klade celou škálu výzev.
| Kategorie: Batohy a brašny | Kategorie: Gravel obuv | Kategorie: Láhve |
.jpg) | .jpg) | .jpg) |
PRO brašna DISCOVER, 10 druhů | SHIMANO gravel obuv SH-RX801R | ELITE termo láhev DEBOYO RACE 550ml |
| Brašny řady DISCOVER z vodotěsných materiálů nabízí bezpečnou ochranu osobních věcí - materiál testován na IP54, vodní sloupec: 2 000 mm. | Superehké závodní gravel tretry. Supertuhá a lehká podrážka z karbonového vlákna. Manžeta na koníku zabraňuje nečistotám vniknout do boty. | Láhev z nerezové oceli AISI304 s 2-komorovým systémem uchová teplotu nápoje až 12h. Součástí balení je i šroubovací uzávěr, takže ji lze použít jako termosku. |
„Taková akce od závodníka žádá, aby byl připraven na cokoli - a na cokoli, myslím doslova na cokoli!“ Říká jezdec Shimano Gravel Alliance Ibai Fradejas, který se postavil na start Badlands jako „ultimátní gravelové akce bez asistence v Evropě“. věděl, že musí být na startovací čáře i úvodního ročníku těchto 760 km, ktjenž eré slibují 15 000 metrů stoupání vůči těm zpevněným 75 ku 25.
Závod není ani trochu monotónní. Čekalo nás všechno možné od svěžích lesů po vyprahlé a neúrodné pláně, břehy řeky Ebro až po drsné pohoří Sierra de la Demanda, které se rozprostírá na Pico San Lorenzo, prodírání se přes přírodní park Izko a to vše během 48-hodinové jízdy.
Jezdili jsme jako smíšený pár s Virginií Cancellieri, závodnicí z týmu Orbea Factory Team. Sotva jsme se znali, dříve jsme se setkali jen jednou, takže jsem věděl, že je to riskantní krok. Během celého závodu budeme mít za společnost jen jeden druhého. Ze zkušeností vím, jak důležité je mít silný vztah se svým týmovým kolegou během jakékoli jízdy – a zejména to platí na takové, která je testovací jako Basajaun, kde budete čelit nevyhnutelným vzestupům a pádům.
Naším prvním cílem bylo dostat se bez spánku co nejblíže k vesnici Calahorre, která byla po 506 kilometrech závodu. Pokud bychom se mohli držet mého plánu jezdit rychlostí 13 km/h (včetně zastávek), mělo nám to trvat přibližně 38 hodin. Vyrazili jsme v sobotu v 8:00 ráno a chtěli jsme se pokusit jet bez spánku až do neděle do 22:00. Když jsme tam dorazili, dopřáli bychom si 4-5 hodinový spánek a pak se vydali na zbývajících 280 kilometrů na jeden zátah. Náš cíl? Dokončit Basajaun přesně za 3 dny, čili 72 hodin.
Vždy říkám, že při takovém testu musíte předvídat téměř vše – ale bez ohledu na to, jak moc se připravujete, opravdu záleží na vaší schopnosti přizpůsobit se nečekaným událostem. A věřte mi, že vždy vás něco nečekaného zastihne. Velmi rychle jsme museli náš plán hodit do koš – odpočívali jsme totiž více, než jsem předpokládal a do Calahorre jsme dorazili až v pondělí v 7:00, což bylo o devět hodin později, než jsem plánoval. Jelikož jsme ale dost odpočívali cestou, nemuseli jsme zde zastavovat a spát, ale objevily se momenty, kdy jsme opravdu potřebovali sesednout na chvíli z kola.
Při pohledu na trail si také naplánujte, kudy se bude točit vaše zadní kolo. Je snadné předním kolem objet kámen nebo překážku, jen abychom ji pak projeli znovu zadním kolem. To nás zpomalí nebo nešikovně s námi trhne. Pokud můžete, dívejte se na trail a naučte se vizualizovat, kam chcete jet – a pamatujte, že to musí zahrnovat i to, kudy pojede vaše zadní kolo. Potom začnete přes technické úseky trailu létat.
PRVNÍ ZASTAVENÍ, 254 KM, VILLANUEVA DE AEZKOA
Do města Villanueva de Aezkoa jsme dorazili kolem půlnoci. Zastavili jsme se v prvním baru, který byl otevřen. Rychlejší jezdci už tudy projeli, takže mnoho jídla nám nezbylo, ale milá servírka nám dala mléčnou kávu a sobao – regionální sladký chléb. Je to španělská pochoutka typická pro Valles Pasiegos a jedna z typických lahůdek Kantábrie. Soudě podle ostatních ospalých jezdců, které jsme spatřili, jednalo se o dobré místo k vydatnějšímu odpočinku, takže jsme si mezi 01:00 - 02:30 dali 90 minut spánku, než jsme znovu pokračovali.
DRUHÉ ZASTAVENÍ, 307 KM, URROZ-VILA
Například při sjezdu se můžete postavit, pokrčit lokty a kolena a vytlačit je směrem ven, přičemž hrudník přitlačíte blíže k řídítkům. Potom, pokud potřebujete přejet přes kámen nebo kořen, můžete zvednout přední kolo a když už se pohybuje po skále, přesuňte svou váhu nahoru a dopředu, abyste pomohli zvednout zadní kolo nad překážku. Opakem je, když stoupáte po super strmých úsecích trailu – tehdy můžete přesunout svoji váhu dopředu na sedlo, zatáhnout lokty a zvednout se nad sedadlem v kompaktnější poloze.
SIESTA, 417 KM, MÉLIDA
Mélida byla posledním městem před přechodem přes polopoušť Bardenas Reales. Bylo 16:00 a slunce zapadalo, když nám cyklopočítače oznámily, že teplota je nad 40ºC. Rozhodli jsme se, že si do 19:00 lehneme, najdeme vzácný kousek stínu v parku a před vstupem do pouště počkáme, až slunce zapadne. Toto bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsme učinili – nejen proto, že jsme se vyhnuli dusivému teplu, které způsobilo, že jiného jezdce museli vyvézt z pouště kvůli úpalu, ale také proto, že jsme si užili jeden z nejkrásnějších západů slunce, jaký jsem kdy v životě viděl.
TŘETÍ A KONEČNÁ ZASTÁVKA, 501 KM, SAN ADRIÁN
Spali jsme od 03:00 do 06:00 v arkádách městského náměstí San Adriána. Skutečným důvodem této zastávky nebyla nutně únava, i když jsme ji cítili, ale spíše potřeba svléknout si šortky po 43 hodinách v sedle.
ZÁVĚR
Basajaun jsme dokončili jako první smíšený pár za 74 hodin, s časem aktivního jízdy 48h 50m a průměrnou rychlostí 16km/h. Jen o dvě hodiny pomaleji, než jsme očekávali a celkově jsme skončili jako 3. dvojice. Virginia byla první ženou, která projela cílem. Jako u každého ultradlouhého závodu největším konkurentem na Basajaunu jste vy, ale musím přiznat, že jsem na tento výsledek velmi hrdý - jeli jsme solidně a dávali si pozor, abychom to ve stoupáních nepřeháněli a "nedostali se do červeného" a také jsme příliš neriskovali při sjezdech. Tato strategie fungovala, protože se nám nezkazila ani kola a ani těla.
Z Basajaunu jsem odcházel bohatší o zkušenosti – a to nemluvím jen o medaili a mapě finišeru, ale s novým přítelem. Po třech dnech v režimu přežití se vaše pouto se spoluzávodníkem neuvěřitelně upevní bez ohledu na to, jak dobře jste se znali předtím.
Když píšu tento článek 10 dní po skončení závodu, stále cítím znecitlivění několika prstů, ale podařilo se mi zapomenout na bolest zadku, horko, vyčerpanost z hike-a-bikových úseků, bolest nohou, husí kůži, které na vás padají těsně před svítáním, žízeň, věčný hlad a nedostatek spánku. Naštěstí si ještě pamatuji na západ slunce v Bardenas Reales, rozhovory s jezdci z celého světa a uspokojení z projetí cílové čáry s Virginií.
Zda bych to udělal znovu? Je to typ zážitku, který každý z nás potřebuje zažít alespoň jednou za život. Takže, ano. Přihlaste mě!
